Studijní návštěva: školky ve Valencii, aneb jak jsem potkala 24 školkových učitelek z 12 zemí Evropy

V prosinci jsem měla tu čest a příležitost, se díky programu Erasmus+ podívat do 5 ti školek ve španělské Valencii. Na setkání, které pořádala španělská Národní agentura (pobočka projektu Erasmus+), se nás sjelo 24 účastnic z 12 evropských zemí. Byl to třídenní maraton návštěv mateřských a základních škol, sdílení dobré praxe, vzájemné diskuze mezi všemi zúčastněnými a odbornými přednáškami o španělském předškolním vzdělávání.

Všechny školky, které jsme navštívily byly státní a 4 z 5 školek byly součástí základní školy, která byla hned vedle. Pouze jedna školka byla samostatná a ta vlastně nebyla úplně školkou, ale spíš předškolkou, byly zde děti od 1 do 3 let. Tato byla ale nejvíce podobná školkám u nás, měla velikou zahradu a hřiště, kde bylo možno děti „vypustit“, měla i svou zahrádku a citronovníkový sad. Děti zde byly rozděleny podle věku a tomu byly přizpůsobeny jednotlivé třídy.

Další 4 školky byly součástí základních škol, jedna byla komunitní, ač ji zřizovalo město. Další dvě byly vesnické školky, vedené jedním velmi otevřeným ředitelem, který se nebál inovací a svobody pro děti. V jeho škole jsme měly možnost navštívit i základní školu, vesnickou malotřídku, kam chodí děti „alternativních rodičů“ z Valencie. Poslední školka byla spojená s obrovskou základní školou, braly děti od dvou let a celá škola se nacházela v sociálně vyloučené oblasti. Byla to ale škola a školka plná usměvavých, přátelských a vnímavých učitelek a učitelů. Jejich škola měla velmi dobré výsledky v integraci a to jak dětí se speciálními vzdělávacími potřebami tak i dětí příchozích, které třeba prošly válkou a vůbec nemluvily španělsky. Škola to zvládala dobře, což potvrdila nejen jejich prezentace, ale i náš letmý pohled a promluvy s rodiči.

Jediné co mě, a nejen mě opravdu zaskočilo byly venkovní prostory a hřiště. Ty byly z mého pohledu neutěšené. Kromě školky pro úplně malé děti do 3, to byl víceméně vždy jen oplocený betonový plácek s nějakým herním prvkem či keřem. Byl to zajímavý kontrast i k tomu, že během diskuze v naší skupině učitelek byl vlastně největší zájem o předškolní vzdělávání venku, přímo v přírodě. Naše školka byla pro všechny vlastně takový úkaz, 15 dětí na dva dospělé stále venku. Evidentně je to dnes opravdu trend, snažit se dostat děti zpět do přírody. A to je super, těším se na potencionální projekty, které z tohoto setkání jistě vzniknou. Byl to také vlastně jeden z důvodů setkání. Již teď mě oslovují školky mých kolegyň o účast v projektech a sdílení dobré praxe. Věřím, že máme co nabídnout.

Pokud jste dočetly až sem, tak vás to asi bavilo a zajímá vás jaké to opravdu bylo. Kolegyně Lisandra o naší návštěvě natočila krátké video, které s jejím dovolením sdílím a připojuji fotku nás všech.